Kritika / Antonín Tesař
Dosavadní tvorba belgického režiséra Fabrice Du Welze spadala do proudu efektně natočených snímků vzniklých po přelomu tisíciletí, za nimiž většinou stáli začínající režiséři a jejichž základní charakteristikou byl nekompromisní exces. Jejich díla zužitkovávala tradici exploatačních filmů, slasherů i undergroundových obskurit a dovedla ji do extrému tím, že její patologickou optiku důsledně aplikovala na celé prostředí svého děje. Snímky široké skupiny tvůrců, mezi něž můžeme zařadit Gaspara Noého i Roba Zombieho, nabízely pohledy do světů, kde cokoli pozitivního padá rychle a drasticky za oběť krutým, odpudivým či jinak perverzním silám.
Cinepur choice / Jindřiška Bláhová
Čtvrt století vládl Nicolae Ceauşescu Rumunsku. Neomezeně, autoritativně, uctíván a později nenáviděn. Život rumunského diktátora, jeho éru, rychlý vzestup i pozdější ještě rychlejší pád zachycují tisíce hodin archivního materiálu – záznamů dokumentujících jeho oficiální státnickou roli i jeho soukromí. Rumunský režisér Andrej Ujică, který pod Ceauşescem téměr dvacet let žil předtím, než v roce 1981 emigroval do Západního Německa, se jimi probral a poskládal je do epické fresky jedné diktatury – fresky, jež na sebe vzala podobu přízračné, kolektivně posvěcené one man show.
Téma / Adam Franc
Naše zkušenost hraní počítačových her je vždy rozpolcena mezi imerzivním prožitkem herního světa, do něhož jsme vtahováni skrze obrazovku monitoru, a vědomím vlastní existence v reálném prostředí, kde realizujeme svou činnost spojenou s ovládáním hry. Svět před námi se otevírá a my – ač umístěni v jiném typu prostoru – si vybíráme z nabízených možností. Relativně nové médium videoher tak nabízí překvapivě mnoho styčných bodů s klasickými otázkami husserlovské fenomenologie. Vedle důrazu kladeného na tělesnost a pohyblivé tělo, možnost volby různých perspektivních pohledů a objevování nových typů prostoru, je to...
Výměna / Mistrovsky skromná velkolepostkritikaLenka Křesťanová
Rozhovor / Jakub Felcman
Měl za sebou čerstvě dva celovečerní filmy, když jej Lindsay Anderson, v té době filmový publicista experimentující s dokumentární režií, požádal o spolupráci na filmech Together a Momma Don’t Allow. Tak začalo Free Cinema. Pro něj konkrétně však především dlouholetá spolupráce s Tony Richardsonem. S ním natočil Chuť medu, Toma Jonese nebo převratnou Osamělost přespolního běžce. O několik let později se paralelně rozvinula spolupráce s řeckým režisérem Mihalisem Kakojanisem, spolupracoval i s Jamesem Ivorym a na dvou filmech také s Vojtěchem Jasným. V roce 1964 získal Cenu Akademie za snímek Řek Zorba. Syn německých emigrantů. Zakladatel britské nové vlny, držitel ceny American Society of Cinematographers. Kameraman Walter Lassally, který byl v září 2012 prezidentem kameramanského festivalu Ostrava Kamera Oko.
Kritika / Daniel Řehák
Snímek režiséra Matthewa Vaughna je již pátou částí v sérii filmových adaptací postavených na komiksové řadě X-men, velmi rozsáhlé licenci z nakladatelství Marvel. Od ostatních superhrdinů se X-men odlišují konfliktem, který se neomezuje jen na heroický boj proti zločinu či batmanovské zpytování svědomí. Tito hrdinové nezískali své nadpřirozené schopnosti dlouholetým tréninkem, nešťastnou náhodou nebo technologickými výdobytky – jejich nadlidské vlastnosti jsou plodem genetické anomálie, která jim takzvaný normální život moc neusnadňuje.
Téma / Eva Chlumská
Současný úspěch ságy Twilight je jen dalším v řadě důkazů, jež svědčí o tom, jak je upírská tematika pro populární kulturu atraktivní. Neobjevuje se ovšem jen v námětech příběhů pro teenagery, ale i v produkci určené starším (a otrlejším) divákům a divačkám. Témata spojená s vampyrismem v minulosti zažila několik vln zvýšení i opadnutí zájmu, přičemž k nejbizarnějším vrcholům patří exploatační filmy s lesbickými upírkami oblíbené v sedmdesátých letech dvacátého století Přestože v průběhu let došlo k velké proměně v zobrazování těchto krvelačných monster, nezměnilo se spojení upírské tematiky s lesbickými/gay/bisexuálními/transgender (dále LGBT) tématy, což těmto filmům vždy propůjčovalo zvláštní nádech tajemna, tabu, ale i senzace.
Téma / Přemysl Martínek
Díky současné hospodářské recesi se slovo "krize" stalo jedním z nejvyprázdněnějších termínů, univerzálním zaklínadlem aplikovatelným v podstatě na cokoli. Mluvit o tom, že se v krizi ocitl i showbussiness, proto může znít jako nicneříkající banalita. V jistém smyslu (alespoň pokud budeme chápat krizi v původním významu – jako situaci, která už vyčerpala možnost dál se plynule rozvíjet, období vychýlené rovnováhy a permanentního očekávání radikální změny) je však zábavní průmysl v krizi skutečně, a to už několik let. Nejvýrazněji je to asi patrné na změnách, kterými si v posledních letech prošly společnosti obchodující s hudbou poté, co se rozpadla síť kamenných obchodů a takřka úplně se zhroutil trh s fyzickými nosiči.
Kritika / Tomáš Stejskal
Zhang Yimou to nikdy neměl lehké. Sice v dnešní době točí ceremoniály pro Olympiádu a scenérie v jeho opulentních snímcích pomáhá učinit „většími než život“ čínská armáda, ale z pohledu domácí i zahraniční kritiky byl vždy trochu nezvedeným synem vzešlým z tzv. páté generace čínských filmařů. Sklony k manýrismu mu ostatně vyčítali i sami jeho kolegové režiséři.
Kritika / Antonín Tesař
Dva dosavadní celovečerní filmy režiséra Duncana Jonese jsou poměrně typické sci-fi dickovského typu. V debutovém Měsíci i novince Zdrojový kód se objevují motivy duplikace, množení nových variant téhož, a zároveň ztráty paměti. Hrdinové jeho filmů jsou figury, jimž situace neustále vnucuje neúplnost a mnohoznačnost jejich vztahu k sobě. Ovšem zatímco Měsíc byl založený na elegantně jednoduchém nápadu opřeném o fenomén klonování, Zdrojový kód staví na nebývale komplexní a mnohoúrovňové zápletce vycházející z obtížně představitelné premisy o paralelních vesmírech, založené na relativizaci subjektivního vnímání.