Zvuk a hudba

Michal Rataj, Tereza Havelková

Nové techniky aplikované během posledních sta let, rozšířily a umožnily poměrně snadnou a levnou metodu záznamu, reprodukce a multiplikace zvuku.Tento technologický posun změnil hluboce funkce jaké hudba ve společnosti i v soukromém životě lidí hrála. Na jedné straně se otevřel posluchačům a konzumentům celý prostor historických a mimoevropských hudebních civilizací, jsou dostupné fyzické i digitální archivy, obsahující terabity a tisíce hodin nahrávek. Zároveň reprodukovaná hudba v zábavního průmyslu téměř smetla živou hudební tvorbu a otřásla hudební kulturou ve většině zemí, kde je technologie snadno dostupná průměrnému životnímu standardu.

Virtuální zvuk prostupuje rostoucí měrou životní prostředí a proměňuje se v další ze zdrojů znečištění. Digitální zvuk nabízí "osvobození" hlasu a tónu, nabízí možnost remixu, recyklace, apropriace a stává se hybnou silou populární kultury. Jaký je současný stav pokusů se zvukem v oblasti výzkumu vědy a umění a jak bude hudební kultura 21 století "standardizovaná" a "globalizovaná"?

Jestliže se rozhodneme v roce 2005 zrealizovat skladbu z počátku 18. století, budeme muset věnovat patřičné úsilí studiu notových pramenů i dobových reálií, interpretačních kánonů té doby, budeme muset investovat nemalý peníz do stavby dobového nástroje a pak ? přinést na trh svou kůži interpreta, který se (v dnešních relacích už poměrně věrohodně) blíží zvukovému a interpretačnímu ideálu té doby.
Rozhodneme-li se v roce 2005 zrealizovat velmi přesnou partituru ?elektronické skladby? K. Stockhausena Studie II. z roku 1954, zvukový výsledek realizace se bude od původní znějící podoby pravděpodobně velmi lišit. Minimálně jsme však potěšeni, že takovou možnost máme, protože autor zhotovil rekonstruovatelný grafický záznam kompozice.

Rozhodneme-li se v roce 2005 zrealizovat elektroakustickou kompozici Phillipa Manouryho Jupiter pro sólovou flétnu a live electronic, jejíž první verze vznikla počátkem 80. let 20 století, pravděpodobně neuspějeme vůbec. Nebudeme mít k dispozici počítač a operační systém té doby, příslušný software resp. jeho verzi a při nainstalování verze nové se bude počítač smát s klidem sobě vlastním a oznámí, že ?patch implementation is not compatible?.
Takový banální případ dává vznikat mnoha otázkám po proměně statusu uměleckého díla v digitálním věku:
- přetrvává nadále koncept autorského díla přenositelného v čase?
- umožňuje technologický pokrok existenci takového konceptu vůbec udržet?
- má smysl přemýšlet o grafické fixaci zvukového tvaru, která jako jediná umožní přetrvání díla v čase mimo jeho vlastní znějící provedení?
- je existence digitální databází a mp3 kultury důvodem postupné ztráty potřeby takové fixace?
- co je originálem hudební kompozice v prostředí digitální sítě?
- jaký vliv má rychlá technologická progrese na autorské myšlení? Nestojíme díky obrovské komplexnosti technologií a jejich "user-friendly" interfacům tváří v tvář narůstajícími technologickému kýči?