25. duben 2008  

AoMoA

Archív experimentálního filmu a videoartu Art-of-Memory-of-Art (AoMoA)

(něco jako manifest)

Archív Art-of-Memory-of-Art (AoMoA) částečně navazuje na archivační činnost The Vasulkas (Steiny a Woodyho) a zabývá se zejména kontextem vzniku a vývoje videoartu a experimentálního filmu od 60. let 20. století. Obsahuje heterogenní audiovizuální materiál, zejména pohyblivé obrazy, texty, fotografie, kresby, náčrty, zvukové soubory či dokumentaci nástrojů používaných umělci. Má být polem pro interdisciplinární výzkum, jehož struktura bude modifikovaná v interakci s uživatel(kam)i, prostorem pro (spolu)práci mezinárodního týmu vědkyň, výzkumníků, studentek, pedagogů či umělkyň a východiskem pro rozvíjení komunikace na základě sdílených zájmů.

 

ars_memoriae

 

Cílem je vynalézt strukturu, která by nejlépe vyhovovala propojení různorodého materiálu a obsahovala kolaborativní nástroje pro mezinárodní tým kurátorů, debatujících nad strukturou a obsahem archívu. Základ archívu tvoří zejména materiál shromážděný pro výstavu MindFrames v Karlsruhe, tedy díla tvůrců působících v letech 1973 – 1990 v Media Study v Buffalu (James Blue, Tony Conrad, Hollis Frampton, Gerald O'Grady, Paul Sharits, Steina a Woody Vasulkovi, Peter Weibel), který bude doplněn o další souvislosti z archívu The Vasulkas. Archív bude dále rozšiřován o materiály dokumentující vývoj českého a evropského experimentálního filmu a videoartu tohoto období a propojen s dalšími evropskými audiovizuálními archívy. Dalším z cílů je vyhledávání paralel se současnými audiovizuálními díly, která se nějakým způsobem vztahují k danému kontextu.

 

ArtOfMemory_07

 

Historická obrazová paměť se může podobat fluidnímu prostoru vzájemně propojených a proměnlivých obrazů-objektů, vznášejících se v pouštní krajině video opusu Woodyho Vasulky Art of Memory (1987), podle něhož je archív pojmenován.

 

Starověké mnemonické systémy ars memoriae spočívaly ve vytváření imaginárních paměťových míst v podobě rozlehlých budov, do nichž si antičtí řečníci ukládali jednotlivé „objekty“: pak stačilo jen prostorem procházet, fragmenty paměti libovolně sbírat a sestavovat z nich řeč. Současná digitální technologie umožňuje vytvoření archívu s ne-hierarchickou strukturou, který by sloužil nikoliv pouze k ukládání materiálu, nýbrž ke společnému vytváření diskurzu. Archívu v podobě budovy s fluidní strukturou a pohyblivými stěnami, kterou může sdílet neomezený počet návštěvníků.

AoMoA = archívní horečka (Jacques Derrida: „Žádná touha, žádná vášeň, žádné úsilí, žádné nutkání, vskutku žádné opakované nutkání, žádné „mal-de“ nemůže vzejít pro člověka, který již tak či onak není en mal d’archive.“)