"Především, a to zdůrazňuji hlavně, bez blbých keců, bychom se rádi podíleli na spoluutváření této jedinečné akce. Jsme hrdi na to, že ji můžeme zaštítit." Tady se všechno událo bez blbých keců, jo - před MACBU se prostě v jednu chvíli vypustilo neskutečné množství nábytku, ať sedacího nebo kancelářského, a všechno na kolečkách. Lidi zvědaví, nesmělí. Pak se jedna roštěnka došla zeptat, jestli si může s kamarádkama, hihi, sednout na pohovku. Ano, jasně, k tomu je přece určená..a tak se díky roštěnce ("jakože", ukazuji prstíkama uvozovky) plac před MACBOU změnil v proměnlivou chaotickou síť jezdících lidí. Seznamovali se, spolukouřili, někteří dokonce zanechali svůj veledrahý skejt a šli se projednou projet na prosezené pohovce. Děti dospělí děti dospělí těžko říct. Zpětně jsem se dozvěděla, že šlo o happening v rámci festivalu architektury - tedy vlastně pohyblivá architektura v městském mobiliáři, řekli by pánové z JCDecaux. S Magdou jsme obsadily dvě klasické dřevěné a černoch skejťák mi prej dá jeden svůj starej skejt para aprender, říkal. Jmenuje se Mike a ušila jsem si tašku z plátěnýho pytle na rejži a nestačím se divit zdál se mi sen byl krásný. Spolubydlící přivezl z víkendové návštěvy u rodičů citrony velký jak moje hlava. Místo pažitky, jablíček a koláče citrón. Vizualizujte si to, košík citrónů, que bien, no? A Bětko, komentář něco zkouším je asi nejlepší, co kdo kdy napsal, děkuju, usmálo mě to. Napíšu ti mail.
