LATL současné české vizuální tvorby je tu už 3 roky

LATL je taková spojka. Kdysi v NewYorku videoartisti Bohuslav a Steina Vašulkovi a další provozovali takový prostor jménem The Kitchen a Woody to nazval Live Audience Test Laboratory. Ćetl sem velmi tlustou knihu nedávno vydanou v ZKM (Buffalo Heads), kde je plno rozhovorů o té době. Třeba Steina říká, jak dali někde monitory do řady a na všech běžela jedna smyčka a pořád, mnoho hodin, a před to si sedli zhulenci kývali se a čuměli a jak to bylo super.

Tehdy už byly sedmdesátý léta, ale dřív, přelom 50 a 60. nebyla vůbec žádná alternativní kultura. Média tehdy měla svoje vyhraněná území a povinné náležitosti - hudba koncertní sály a kvádra, výtvarné umění svoje noblesní galerie, film zase kinosály. Nic mezitím nebylo, neexistoval underground a kontrakultura, ta vznikla až následkem hnutí hippies, všichni umělci museli respektovat pravidla žánru a jeho institucionálního pořádku. Jazz? To bylo jen pro černochy a feťáky.

To bylo prostředí,do kterého přišla intermedialita. Najednou ste přišli nakoncert kde byli všichni v těch kvádrech, jakože nic, připravené piáno, ale místo virtuóza přišel týpek kterej se tam chvíli podivně tvářil, pak někdo našplíchal na klavír barvu a nakonec ho rozmlátii krumpáčem. Performance? Výtvarné umění? Hudba? Fluxus? Pecka mezi oči?

No, jak říká Steina, v Kitchen neměli rádi galerie. To byl establishment, to byly instituce. Oni chtěli být svoboodní, dělat věci jinak, experimentovat, vystoupení tam často byly pokusy, kdo chtěl mohl s vybavením něco podniknout a když to bylo pro přítomné diváky nesnesitelné, odešli vedle na bar. A ptali se jí, jestli tam i Nam June Pajk dělal nějaké představení. Jako že jo, ale to vždycky přiša úplně jiná společnost na tu akci. Smetánka, high heels z 5. avenue, ty lidi z galerií, to sme moc nemuseli.

No i mě se z nich dělá někdy husí kůže. Ale o čem je teda řeč, když současná vizualita? Jasně že mluvím o Bulvě fabule.Několikrát sem sám zažil a jindy mi zas známí řekli, jak člověk chce něco ukázat, promítat určitým způsobem a jak to celé nevyjde, zhapruje, nefunguje přehrávač, nejde zvuk, řeší se to nouzově ale hlavně, aby na plátnech něco bylo a lidi se tím bavili. To ale není jediný důvod, proč si VJing se současnými galeriemi moc nerozumí, spíš to vůbec není ten důvod. VJing je totiž současný underground, současná avantgarda a ta si nikdy s oficiální kulturou ve své době nerozumí. Proč? Protože oficiální kultura a etablovaní teoretici a kurátoři neví co si o tom mají myslet. Nečetli o tom v knihách a renomovaných časopisech, nerozumí v čem je to vlastně zajímavé, nebo to naprosto popírá jejich představy o umění, připadá jim to pokleslé, komunální, špatně se to vysvětluje a vlastně vždyť mají dost svých známých a vůbec co by si měli nechat zaneřádit své čistoskvoucí galerie třeba nějakými tekknaři dyť sou to snad nějací traktoristi co si na polích píchají marihuanu nebo co? Galerijní kurátoři nikomu nepomůžou, nezajímají je začínající umělci, radši dovezou zahraniční hvězdu podle recenze v časopise a za peníze z grantu a udělají ji akci. Vpodstatě dusí scénu, lidi nemají přiležitosti, jejich média pro ně nepracují, galerijní klienteismus je jen pro pár známých.

Pro klasické galerijní teoretiky a kurátory, a to platí i o nových médiích, musí existovat umělec jako už etablovaný mediální produkt. Balíček, nálepka, jméno co už někdo naplnil obsahem a lze to nyní koupit a předvést. Hlavně aby byl nějaký text, explikace, která se dá zkopírovat a přetisknout. O čem je pak ta hudba nebo vizuál, jestli vůbec o něčem je, je vedlejší. A abych nezapomněl, oni vlastně milují avantgardu... ale tak minimálně 20, 30 let zpátky, hlavně aby už nešokovala, její význam byl řádně potvrzen renomovanými publikacemi, pak ji mají rádi, spolu se všemi žhavě současnými umělci,kteří vytvářejí už kolikátou kopii kopie co známe jako 30 let starý videoart nebo experimentální film.

Takže bulva. Situace před 3 roky kdy vznikla byla asi taková, že předtím platilo, že VJ je celkem nikdo, VJs promítají na parties jako doprovod hudby, musí si všechno připravit sami, plátna, projektrory a co tam pouští je jen navíc a sou rádi vlastně, že si vůbec můžou zapromítat. No, to trochu přeháním postoj některých producentů, jasně že vyprofilovaní VJs tu už byli a audiovizuální projekty též, ale prostě situace, že všechno na zvuk pořadatel připravil, a hudebník mohl přijít a hrát, ale projekce byla většinou nechána na VJích, ať si lezou po stropě jak umí a seženou si žebřík kde chtějí... David beránek tehdy přišel s jednoduchou myšlenkou. VJ akce každý měsíc v renomovaném klubu Roxy, VJ je ten hlavní, line-up se sestavuje podle VJs a ti si vybírají hudbu, pozvou DJe, sami hrají nebo cokoli, pro VJeje všechno připravený, stačí se píchnout do mixu.

A to znamenalo hodně. Soustředit se jen na tvorbu a nemuset celý den běhat okolo kabelů, připravit si originání set na 2 hodiny, nebo třeba jen hodinu a nemuset rozmělňovat a smažit cokoli jen aby člověk vydržel celou noc do rána. Přijít se svým projektem pod svým jménem. Zamyslet se nad tím, co dělá (třeba :).

Co teda VJs dělají... v dnešní době, která je přemedializovaná, útočí na nás stále přemíra obrazů, je VJing odpovědí. Znamená zachování si individuality, nepodlehnutí, keativní přístup ke všemu co přichází a zpracování do formy která je osobní výpovědí. VJ vůbec nemusí promítat "svoje" materiály, videa, často to naopak popírá, čím má Vjing vlastně být, mixuje filmy, televizi, animace, obrázky, počítačové hry, živé kamery, nepřijímá tu pasivní roli společnosti která to všechno má konzumovat, dělá si z toho zábavu a mixuje to podle hudby. Nebo může tvořit z ničeho přímo naživo, neví, co bude promítat za minutu, maluje barvami a ovládacími knoflíky podle hudby, podle beatu, vytváří svou interpretaci hudby, přímo v daném okamžiku, objevuje v ní vizuální prostor a provádí jím diváky. Ano, jsou i "VJs" kteří důležitě přijdou se svým videem, dopředu přichystaným a náležitě vyzdvihujícím jejich ego a to tam prostě pustí a je to. Ale je to hluché, že obraz reaguje na hudbu a dává vám prostor pro fantazii je prostě poznat.

3 roky, to je dobých 30 akcí a na každé zhruba 3 projekty, základ Bulvy zůstal 3 sety od 20h do 22h, od 22h do 00h a od 00h do 02h. To je obrovské množtví lidí, tvůrců, kteří dostali příležitost, i když třeba začínali a nikdo je neznal. VJing je docela subkultura a David to míchá dohromady dobře, podle vizuálního stylu, podle toho jak se kdo s kým zná, podle hudby... Ná plátnech byly klasické mixy, animace, diáky, design, feedbacky, šum, chyby chtěné i ne, hry, HD, 3D, freetekno, desítky vizuálních stylů, skutečná a bezprostřední vizuální zkušenost dnešní doby. Jedno plátno, jeden kanál, 6 pláten, 3 kanály, plátna průsvitná i jinak speciální instalace, plazmy, obrazovky všeho druhu. a VJs se všemi možnými i nemožnými softwary, hardwary a bastly. Proto říkám, že bulva je v poslední době nejvýznamnější počin v čechách na scéně vizuálních umění. Co na ní všechno proběhlo, o tom by se daly psát diplomky a dizertace, ale naštěstí se nepíšou, nebo budou až za pár let,až to lidi pochopí, teď je asi pořád lepší přijít na bar a pokud člověk může aspoň trochu mluvit pokecat se všema těma lidma, protože je to free a pro VJe společenská akce tak často přídou i ostatní. A někdy sme i otočili stage a VJs i DJs sou u baru a je jim vidět do kuchyně.

A nic se nanahrává. VJing je umění performance, existuje jen v daný okamžik a když projektory zhasnou, přetrvává jen v myslích lidí.

VJing je forma,která je stále aktuální výpovědí o současnosti. Přebírá postupy třeba z videoartu nebo experimentálního filmu, ale v principu s nimi nemá nic společného. Vychází z úplně jiné podstaty. Tím jedním rysem je performance, tvorba naživo. Dalším je klubová kultura, ze které vzešel a kam patří, v klubech je dobrý zvuk, ne v galeriích. A zvuk je základ. A moment, kdy taneční hudba sesadila pop-star z pódia a udělala z něj DJe, jednoho z nás. Naopak, VJing jako svébytná forma expandoval do mnoha uměleckých směrů, od filmu přes třeba instalace a design software po oblečení. Nějak sem to nedokončil, no ono se říká že vlastně VJing doteď ještě nebyl v úplnosti definován, jenom se ví, že to kulturní a umělecký fenomén teda je.

Dal bych tu zahraniční citaci: 'Konvergence dala dohromady technologické aplikace s designery a umělci. Diverzita mediální krajiny umožňuje, aby práce plynula do mnoha různých oblastí. Teď je pro kreativní lidi možné pracovat napříč platformami pomocí multidisciplinárních nástrojů. Hybridní tvůrce přichází s novými způsoby práce a spolupráce, je relativně snadné překročit hranice kýmkoli, protože prostředky tvorby jsou snáze dosažitelné.' (Walter, S. OneDotZero, v D-Fuse, 2006, p. 46). No je to šílený, ale vpodstatě asi říká něco podobného, co sem se snažil vysvětlit na začátku na příkladu intermediality 60.let a třeba hnutí Fluxus. Zapomeňte na staré formy a otevřete oči. Je tu něco co vychází z nás samých, co neomezují žádné dříve vyježděné koleje. Záleží jen na imaginaci a strukturách vašeho vědomí.

Onehdy sem byl na akci v galerii NoD, byli tam známí, tak sem zašel a bylo to pěkné, od 8mi do 10ti 3 projekty, vymakamé, videoartové retro, divoké čtverečky a vůbec a pak sme kecali dlouho na baru, zajímaví lidi, umělci, intelektuálové... a pak sem šel dolů kde byla Bulva a najednou sem byl jinde. Nahoře se sedělo způsobně tiše na židličkách a servirovaly se hotové produkty, komodity, přesně ohraničené... ale nějak skříplé, mrtvé, tady sem se ocitl uprostřed audiovizuálního prostoru, v obraze a zvuku, svobodně, mohli sme tancovat a plout tím, dokud nám to VJ a DJ chtěli dávat, úplně jiný rozměr, vesmír, který jinak nezažijete. A to je ten rozdíl.

oRx|Xor|rOx

klíčová slova: