Otevřená univerzita – mezi elitismema zmasověním

Tereza Stöckelová
Univerzity po celém světě se v poslední době zásadně proměňují. Ať začala tato proměna v 70. letech ve Spojených státech, v 90. letech v Rakousku nebo před deseti lety v České republice, existuje jasná tendence odklonu od univerzity zakládající si na své autonomii ve vztahu k neakademickému světu a od relativně elitního vzdělávání zajišťujícího absolventům společenský vzestup k univerzitě přímo reagující na společenskou poptávku, kterou navštěvuje stále vyšší procento populačního ročníku. Oba modely univerzity mají své klady a zápory. Elitní univerzita má sklon k uzavřenosti a reprodukci sociálního a ekonomického kapitálu vybraných vrstev obyvatel; na druhé straně se díky své relativní autonomii ve vztahu k politické a ekonomické moci může stát kritickým a progresivním veřejným prostorem, kde se rodí zároveň dramaticky nové poznatky i radikální politika. Masová univerzita banalizuje vzdělávání na osvojování si profesních dovedností a preferuje ekonomická hlediska, přednostně se otevírátěm externím aktérům, kteří za svůj vliv mohou zaplatit; na druhou stranu má taková univerzita i jistý demokratizační potenciál. Mámeale skutečně volbu pouze mezi elitní uzavřenou a masovou otevřenou univerzitou? Řada akademiků a univerzit si uvědomuje, že proměně starého modelu nelze a z mnoha důvodů není ani žádoucí zabránit.
Snaží se ale směřovat k takovému otevření univerzity, které nepovede k její komercializaci, a užšímu propojení se společností i v jiné podobě než prostřednictvím extrémního nárůstu studujících. V tomto případě jde o rozvíjení univerzity jako místa sociální expertizy a kritiky, které nejen ovlivňuje společnost, ale je také schopné vstřebávat a přetvářet podněty přicházející na univerzitní půdu zvnějšku. Nejedná se tu přitom ani tak o vytvoření zcela nové podoby univerzity, ale spíše o posílení určitých rysů a aktivit a jejich institucionalizaci tak, aby mohly alespoň částečně vyvažovat tlaky na komercializaci univerzity. Ve Spojených státech a v Kanadě se v této souvislosti nejčastěji mluví o tzv. community-based research nebo engaged research, v Evropě (v Nizozemí, Británii, Německu atd.) o tzv. science shops. Jde o výzkumně-výukové uspořádání na univerzitě, v jehož rámci obvykle spolupracují výzkumníci (vyučující), studující a mimouniverzitní aktéři z oblasti občanské společnosti (nevládní organizace, místní komunity nebo jednotliví občané). Občanské iniciativy přicházejí s praktickými problémy a otázkami; studenti se svými učiteli tyto otázky výzkumně zpracovávají a učí se tak v rámci prakticky zaměřených a reálně užitečných výzkumných projektů, které se nejčastěji týkají sociálních problémů, veřejného zdraví a environmentálních otázek. Mimouniverzitní aktéři přitom nemusejí přicházet pouze se zadáním problému, ale mohou se podílet na sběru dat, jejich interpretaci nebo implementaci výsledků. Univerzita se v tomto upořádání otevírá praktickým problémům bez toho, že by se komercializovala, ovlivňuje společnost a zároveň se sama nechává ovlivnit. Tyto formy spolupráce potřebují institucionální podporu minimálně v tom směru, že budou takové participativní formy výzkumu a výuky uznávány jako plnohodnotná součást profesního životopisu akademiků a výukových kurikulí. Současná reforma vysokého školství a vědy v České republice jde však právě opačným směrem. Otevírání akademických institucí ve vztahu ke společnosti interpretuje v čistě ekonomických pojmech a kvalitu a důležitost tzv. základního výzkumu zároveň odvozuje výhradně od jeho mezinárodní „excelence“ rozeznatelné údajně prostřednictvím autorství několika málo typů odborných publikací. Úkolem akademické obce, včetně studentů, je navzdory těmto politikám experimentovat s formami otevírání univerzity a dávat mu tak skutečný smysl.
 
Autorka je socioložka, pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. V roce 2009 se podílela na přípravě publikace Věda a nevládní organizace – zkušenosti, možnosti, inspirace, která mapuje možnosti otevírání akademických institucí společnosti. Publikaci lze stáhnout na adrese http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/veda-a-no.pdf