Kolokvium MÉ TĚLO MI NEPATŘÍ

16-18. 11. 200 7 FAMU, Smetanovo nábřeží 2, učebna 1

Kde jsou hranice a možnosti lidského těla? A překračuje člověk sám sebe, své vlastní tělo, když touží po jiném a cizím těle?

Jak je možné, že trh, reklama, móda nebo sportovní kultura vytváří velice snadno nové formy tělesnosti, která vznikají především v důsledku konfliktu imaginárního a fyzického těla? A nejsou epidemie nových nemocí jako anorexie, bulimie důkazem, že vlastnictví těla je vždy produktem určité zespolečenskosti?

Je planeta země jako ženské tělo, které muži přetvářejí donekonečna sami pro sebe a proto toto tělo jakoby vždy patřilo někomu jinému? A jak je možné, že sociální tělo, které je vůči tělu podobným vnějškem jako šaty prorůstá skrze naše tělo?

Proč se v moderním světě stalo poznání sama sebe důležitější než naturalizované koncepty heterosexuality nebo genderové biporality?

Zboří genetické inženýrství za pomoci nových syntetických organismů kategorie těla a tělesnosti? Bude existence kyborgů dovršením nejen transcendence těla, ale především samotné artificiálnosti lidského bytí? A nepředjímají některé postmoderní filmy nové formy artificiální tělesnosti?

A jak se různé formy náboženské nebo politické ideologie vpisují do lidských těl? Máme tedy vlastní nebo jen uvlastněná těla formovaná nahodilým osvětím společenského bytí? Může být vztah k tělu vůbec „vlastnický“?

Tyto a další otázky by se v plánovaném semináři měly zaměřit na jeden z důležitých předpokladů moderní doby jímž je vlastnická disponibilita těla. Proto byli k účasti na tento seminář osloveni a předběžně i vyjádřili svou účast přednášející z oborů historie umění, módy, náboženství, teorie filmu, feminismu, literární kritiky, transgenderu, filosofie a další.

Přednášky budou doplněny filmy z bohaté videotéky FAMU (každý přednášející může zvolit reprezentativní ukázku, od které bude svůj odlišný úhel pohledu na společné téma prezentovat).