Multimediální večer katedry skladby HAMU u příležitosti Evropské konference vysokých hudebních škol z Polska, Maďarska, Slovenska, Německa a Rakouska představí skladby Jiřího Kadeřábka, Marie Holáňové, Lukáše Sommera, Jana Trojana, Slavomíra Hořínky, Michala Rataje a Tomáše Pálky.
Jiří Kadeřábek: Joie sur Terre ? pro klarinet, violoncello a klavír
Jiří Mráz- klarinet, Jan Keller - violoncello, Zdeňka Košnarová - klavír
Radost na Zemi
Objeví se úsvit
Bůh nás přichází spasit
Tak zní v českém překladu slova duchovního popěvku ?Joie sur Terre,? který jsem slyšel na adventní mši v pařížském Notre Dame. Do chrámu bylo v tu chvíli namačkáno obrovské množství lidí nejrůznějšího věku, vzezření i ras, kteří v kontrastu k tomu v naprosté jednotě, polohlasem, civilně a zároveň se společným neopakovatelným výrazem ? zpívali. V mé skladbě je rozmanitost a nesourodost vyjádřena mnohými citacemi charakteristických prvků hudby různých historických období a žánrů (v často až bizarních a komických souvislostech) a duchovní rozměr představuje právě onen samotný popěvek, který se už od samého začátku nenápadně přikrádá, aby do něj nakonec všechno hudební dění neodvratně vyústilo.
Premiéru skladby hrál v červnu tohoto roku l´Ensemble Caliopée v Českém centru v Paříži.
Michal Rataj: Oratorium electronicum
S videoklipem Petra Skaly
Na jaře roku 2002 vznikla během mého stipendijního pobytu v Berlíně poměrně rozsáhlá prostorová skladba s live electronic s názvem Vítkovské oratorium. Tato téměř třicetiminutová skladba však ve svém závěrečném tvaru využívá elektronickou složku pouze z malé části - asi jedné osminy. Měl jsem pocit, že by přesto sama elektronika mohla celou problematiku skladby - kořeny a tradici českých dějin na pozadí nejstarší české písně ?Hospodine, pomiluj ny? - vyjádřit samostatnou formou mimo rozsáhlou oratorní kompozici, osvítit ji z jiných úhlů pohledu a jiné estetické roviny. Tak vzniklo Oratorium electronicum, elektronická kompozice vytvářející jakousi dekonstrukci textu zmíněné písně v mnoha možných sémantických úrovních, dekonstrukci, která může (má, mohla by...) cosi vypovědět o vztahu a vnímání tradice a kořenů našeho národa a jejich historické kontinuity.
V létě 2005 mi zavolal Petr Skala, člověk, který stál u kořenů českého videoartu. Pravil, že se mou skladbu slyšel, že se mu líbí a že ?něco udělá?... Tak vznikl videoklip, který je ? zdá se mi ? při koncertním provedení od skladby samotné již těžko oddělitelný.
Jan Trojan: Lížu mřížu. Elektroakustická hudba
Skladba vznikla pro netradiční módní kolekci návrhářky Lenky Valevské stejnojmenného názvu ?Lížu mřížu", jejíž přehlídka se uskutečnila v březnu tohoto roku v galerii Mánes. Metodou zvukové koláže se snaží vystihnout podstatu ironie a propasti mezi hudbou artificiální a nonartificiální.
Ve své původní verzi působila jako hudební podklad ke zmíněné módní přehlídce, čímž se nakláněla k rovině nonartificiální půdy. Dnes zazní rozšířená verze skladby v samostatném provedení, čili bez vizuálního průvodu, čímž staví misku vah na opačnou stranu.
Tomáš Pálka: K sobě ? pro klarinetový kvartet
České klarinetové kvarteto: Jindřich Pavliš, Vojtěch Nýdl, Petr Valášek, Luděk Boura
Pohybová prostorová skladba pro klarinetové kvarteto je řešena konceptuální formou, je tedy dána pouze rámcově, především verbálním popisem s notovými zanáškami. Všechny důležité parametry, které by měly být dodrženy, jsou zadány.
Inspiraci po obsahové stránce jsem čerpal z básně Zdeňka Volfa Růst (sbírka básní K svému). o stránce formální jsem se rozhodl vyzkoušet si experiment konceptuální formy, možnosti jejího naplňování a následující spolupráce s interprety. Především na tomto poli jsou dle mého názoru opomíjené možnosti i pro tzv. vážnou, uměleckou nebo chcete-li, artificiální hudbu.
Ve skladbě je koncipována též pohybová složka. Je určitou ideou, která může, avšak nemusí být realizována, záleží na dispozicích prostoru a kvarteta. Koncepce se váže též na možnosti osvětlení nebo na realizaci skladby s pomocí CD přehrávače, kde je skladba zachycena rámcově a pouštěna současně s živým provedením na podiu.
Růst
K sobě
jak krápníky
v krasu
slzami
Lukáš Sommer: Slunce - Evokace pro kytaru a elektroniku
Lukáš Sommer - kytara
Nejsilněji na mě působí záběry slunce z družice zachycující tisíce světelných let vzdálený, nehybný výbuch.. Závěrečná plocha je evokací jeho síly.
Marie Holáňová: Noční zvuky. Elektroakustická hudba
Ony to nejsou jen noční zvuky. Představte si, že usínáte. Padáte z vědomí do pozvolného podvědomí. Je noční ticho. Ale i ticho má své zvuky, pohyby, odstíny. Dřevěný nábytek v pokoji ?pracuje? a najednou ho v tom tichu vnímáte. Právě jedoucí tramvaj vás ukolébá svým rytmem? a to vše postupně splývá a mění se ve vašich asociacích, tak podivných, nelogických, až spadnete do zvláštního světa. Tam funguje vše podle jiných řádů a vy se nemáte potřebu ptát proč. Není to důležité. A pokud se ptáte na cokoli, tou cestou z bdění ke snění se i otázka mění v cokoli?
Slávek Hořínka
Slávek Hořínka: Rosarium ? pro smyčcové kvarteto
Benewitzovo kvarteto
Názvem skladby není míněna růžová zahrada, ale modlitba růžence, jejíž struktura a obsah 15 růžencových tajemství jsou rozprostřeny v čase na pozadí formálních principů sonátové formy.
