Art publishing +++

Vladimíra K. jsem potkal onehdy u nás u Veletržáku v samoobsluze. Jelikož nemám peníze a jsem v těžkých dluzích, bral sem jen půlku chleba a s tímto nuzným úlovkem stál ve frontě u pokladny, když sem pozoroval vlasatou osobu, vybíráním nejrůznějších pochutin do téměř plného košíku zaujatou tak, že se na mne ani nepodíval, rozšafně se pohybujíc mezi regály, na chvilku přiběhnuvšíc i k pokladnám, přihodit pár cukrátek ze stojanů. Tomu říkám dobře etablovaný umělec. A já žeru suchej chleba a snažím se jím nakrmit tři děti.

Zajímavé pohledy na kulturu, trochu uvízlé někde mezi anonymitou a fejsbůkem, neškodnou konformní alternativou a jinými nešvary ale dobré.

The German artist Gerhard Merz said in 1991 that "creativity is for hairdressers". Professional artists and designers never had a high opinion of the word "creative" and the people bearing it on their business cards, from creative directors to creative consultants and creativity trainers. An exception perhaps was Merz' colleague at the Dusseldorf Academy of Fine Art, Joseph Beuys. Anticipating much of today's community art, he embraced the notion of creativity in its broadest sense and sanctioned any type of socially constructive work as art. And Merz, while making a sound point against romanticized artistic subjectivity and the overall stupidity of the word "creative", was a highbrow art snob dismissing the lower crafts.