Editorial č.63editorialKamil Fila
Editorial / Jan Kolář
Rozhodnutí odjet do Jihlavy a najít na tamějším festivalu dokumentů inspiraci pro listopadový editorial byl šťastný nápad. Festivaly nabízejí vždycky stimulující prostředí a o tom jihlavském, zaštiťujícím se prušácky neúprosným imperativem "durch den Film denken!", to platí dvojnásob. Možná trojnásob – rozptyl témat načerpaných z festivalového programu a debat s tvůrci a diváky poněkud přesáhl mé kompoziční schopnosti, takže než abych se pokoušel narvat do jednoho textu návrh přejmenovat Cinepur na magazín Neurocinema, diskusi o dendrofilii Vojtěcha Jasného a intelektuálně vyčerpávající vtipy o koulích Heleny Fibingerové, radši jsem to vzdal.
Editorial / Zdeněk Holý
Ať otáčíte časopisem, jak chcete, jeho druhou, obrácenou stranu nalézt nemůžete. Sice si takto můžete úspěšně ověřit, že opravdu existujeme jen ve třech rozměrech, do čtvrtého či jiného rozměru však téma tohoto Cinepuru nezmizelo. A nechybí jen téma. Po dvou samostatných ročnících festivalu Cinepur Choice jsme se rozhodli jeho existenci pozastavit. Na vině jsou finanční, organizační, ale i koncepční nedostatky. První dvoje si čtenář jistě dokáže snadno představit, proto se zastavím u třetího.Cinepur Choice se dostal na rozcestí. Buď dělat opravdu malý festival pro několik zájemců o vyhraněné formy filmového umění, nebo se...
Editorial / Kamil Fila
Přemýšlel jsem, co se stalo za těch pět let, co jsem byl v redakci Cinepuru, se zdejším – naším nebo i jen mým – psaním o filmu. V roce 2005 vzbudilo velký rozruch kritické vypořádání se s odkazem zemřelého Jiřího Cieslara. Těžko říct, proč v celé debatě-nedebatě tehdy úplně zapadla konkrétní argumentace ohledně bodů, jimiž se vyznačoval Cieslarův styl, a které – podle mého – vládly a dodnes vládnou českému kritickému diskurzu. Je zvláštní, že čím méně odborný styl psaní je, tím více podléhá minimálně třem až čtyřem předsudkům, jež nikdy neobstojí před důslednějším teoretickým rozborem a odkazem k historickým faktům.
Editorial / Lucie Česálková
V redakci Cinepuru budu 8 měsíců, editorial píšu prvně. Pochopila jsem však, že je to útvar veskrze volný, sloužící tu spekulaci, tu stížnosti, tu vysvětlení, tu seriózní úvaze, tu třeba i vyřízení účtů. Účtování a číslování ostatně od počátku letošního roku hýbalo i samotnou redakcí – od grantových podpor přes data uzávěrek až k součtům čtenářstva. Čísla se sypala v tabulkách výsledků olympijských klání, sypala se z formulářů daňového přiznání, a má dáti dal se vyřizovalo i mezi médii. Bylo to právě v měsíci březnu, v Měsíci čísel, a podle Hochů od Bobří řeky Měsíci vran, kdy cosi podivného a současně příznačného zakrákalo nad Rokem Avatara a Rokem změny.
Editorial / Aleš Stuchlý
Ani nevím, který z těch dvou turnajů byl inspirativnější: jestli ten fotbalový, zasazený do Jihoafrické republiky, nebo ten filmový, odehrávající se v rusko-českém lázeňském městě, v němž k pádu apartheidu zatím nedošlo. Jakkoli se obě akce časově prolnuly jen zčásti, co do jednotlivých motivů a charakteristických prvků mi oba maratony v jistých ohledech velmi organicky splynuly. Fotbalový mundial přinesl hned dva nepřehlédnutelné fenomény: jeden akustický, který napínavě proměnil naši představu o účincích hluku ve veřejném prostoru, a jeden mysteriózní, pocházející z biologické říše. Tím prvním byl tradiční dechový nástroj jihoafrických fanoušků, plastová trumpeta
Editorial / Jan Kolář
Dlouho jsem váhal, čím editorial čísla 73 otevřít. Zda psát o nové grafické podobě časopisu nebo spíš o lidech, kteří ho během uplynulých roků, měsíců a týdnů opustili. Jestli bodře mudrovat nad budoucími plány, nebo tesknit a utěšovat se vzpomínkami na minulost. Připadal jsem si jako člověk, který rozpačitě došel na rozcestí a neví, kam odbočit. V jistém ohledu byla tato úzkostná nejistota stejně nesmyslně přepjatá jako debata, kterou přibližuje téma tohoto čísla. To, že se dnes film natáčí pomocí jiných technologií, distribuuje na jiných platformách a pro jiný typ publika, není důvod k panice a bědování nad jeho zánikem – kvalitní snímky přeci vznikají i nadále.
Cinepur choice / Matěj Metelec
Osamělý muž prchající lesem před pronásledovateli. Motiv, který se shodou okolností přinejmenším v posledních třech dekádách vrací ve filmech, které svým způsobem odrážejí stav své doby. Studenoválečná osmdesátá léta měla nadlidského vietnamského veterána Johna Ramba, kterého pronásleduje válka i po návratu domů, devadesátá léta po rozpadu bipolárního rozdělení světa uprchlíka doktora Kimbla, obyčejného člověka v mimořádné situaci a konec prvního desetiletí 21. století se svou „válkou s terorismem“ přinesl afghánského bojovníka Mohammada bloudícího polskými lesy.
Tisková zpráva / Gabriela Zajícová
V létě letošního roku uplyne deset let od vstupu České republiky do MEDIA – programu Evropské unie na podporu audiovizuálního průmyslu. Pro český film představuje účast v programu MEDIA nejen finanční přínos, ale také lepší přístup na evropský trh, budování kontaktů i zahraniční spolupráce. Za dobu členství v programu MEDIA získala Česká republika celkem 340 mil. Kč.