Cinepur choice / Pablo de Vita
Lucrecia Martel je bezpochyby nejosobitější a nejtalentovanější režisérkou latinskoamerické kinematografie posledních let. Objevila se spolu s dalšími novými tvůrci, kteří radikálně přetvořili argentinský film. Zatímco je však většina jejích souputníků stylově spjata s kontextem argentinské každodennosti, kterou se snaží zdokumentovat, děj jejích filmů spočívá v tom, co „nelze vyslovit“: z pohledu na opomíjené skutečnosti vyvěrá v jejích dílech paradoxní způsob, jak proniknout k podstatě věcí.
Filmy z análů / Co vyseděli tvůrci letošního FebiofestuglosaAntonín Tesař
Kritika / Tomáš Stejskal
Andrea Arnoldová má zvláštní cit pro to, dostat se svým postavám na dosah, ne-li přímo pod kůži – nikdy však hlouběji. Kamera sleduje její hrdinky s až dokumentární autentičností, bez psychologizování, ale též bez přepjatosti mnohých sociálně realistických snímků. Její celovečerní debut Red Road vycházel z experimentu iniciovaného dánskými tvůrci Andersem Thomasem Jensenem a Lone Scherfigovou, kteří dali třem různým režisérům k dispozici (spolu s několika omezeními ohledně natáčení) hotové filmové postavy.
Událost týdne / Redakce
Carlos Saura a Leopoldo Pomés budou vystavovat své fotografie v pražském Institutu Cervantes (adresa Na Rybnícku 536/6) od 2. května do 22. června. 2. května od 18 hodin na stejné adrese proběhne beseda, kde Carlos Saura bude hovořit s publikem o svých fotografiích. Podle webových stránek Institutu Cervantes výstava představí "výběr fotografií, které oba autoři pořídili v průběhu své profesionální kariéry, od 50. let 20. století dodnes. Soustředí se na žánr portrétu, a to v širokém slova smyslu. Proto zde najdeme portréty anonymních osob, ale dokonce i zvířat. Od portrétu svého holiče, kterého Pomés vyfotil v roce 1950 a od Saurova portrétu...
Kritika / Daniel Řehák
Originalita Burtonových děl málokdy tkví v námětu, ale díky zpracování se jeho jméno stalo značkou nápaditosti a autorské individuality v mainstreamu. Burton i ve svém posledním snímku - jako už mnohokrát předtím - používá děj pro vršení odkazů na své oblíbené historické horory. Před starším divákem, který se v americké kinematografii minulosti trochu orientuje, se otevírá pokladnice obrazových inspirací, výtvarných hříček a parafrází.
Kritika / Zdeněk Holý
11. září 2001 se nestalo jen naléhavou výzvou pro politiky. Otázka, jak pochopit čin, který je ve svém drastickém odhodlání těžko srozumitelný či představitelný, netrápila jen vyděšené civilní obyvatelstvo, ale také umělce. Kdo jiný by měl vládnout takovou fantazií, aby si dokázal představit mysl sebevražedného teroristy a třeba se do ní i vžít? Tam, kde selhává mysl běžných smrtelníků, kteří teroristu dokáží identifikovat jen podle druhotných znaků, jako je barva pleti či druh oblečení, může umělec díky svým schopnostem imaginace a empatie nabídnout poznání.
Happy-Go-Lucky / Komedie pohybůkritikaJan Kolář
Rozhovor / Matěj Nytra
Všestranný kameraman, příležitostný režisér a pražský rodák Peter Zeitlinger (1960) je známý především spoluprací se svérázným německým autorem Wernerem Herzogem. Od roku 1995 se Zeitlinger podílel na vzniku jeho filmů, jako jsou dokumentární výprava na jižní pól Encounters at the End of the World (2007) či psychedelické drama Synku, synku, cos to proved (2009). Spolupracoval i na posledním Herzogově snímku Jeskyně zapomenutých snů (2010), v němž se divák díky technologii 3D může takřka dotknout nejstarších nástěnných maleb na světě. Fascinující projekt uvedl Zeitlinger v české předpremiéře na 3. ročníku festivalu Ostrava Kamera Oko, kde také zasedl v porotě.
Kritika / Šárka Gmiterková
Film Sashy Gervasiho slavného autora zachycuje v bolestivém momentu hledání dalšího námětu a čelícího pochybovačným otázkám, zda ještě dokáže přijít s novou vizí. Kromě vyprávění o Psychu jako vyvzdorovaném projektu proti vůli producentů, tisku i studiového systému autocenzury film sleduje zejména manželství Hitchcockových, které na přelomu padesátých a šedesátých let neprocházelo zrovna ideálním obdobím.