Kritika / Vít Schmarc
Umírání se v soudobé společnosti ocitlo v tak okrajové pozici, že nám musí být připomínáno informačními spoty. Do šera kinosálů se rozhodně nechodí hromadně na filmy, které by před námi obnažovaly zoufalost, nedůstojnost a nezvratnost smrti, ale mnohem spíš na růžová sedativa, v nichž se z konečnosti dělá bezmála idylický podnět ke zmoudření a nalezení vnitřního klidu. Srovnání Paynova hitu Děti moje a Dresenova drásadla Konečná uprostřed cesty je vypovídající.
Novinka / Redakce
Islandské spojenectví režiséra Baltasara Kormákura a vývojářského studia CCP Games vyústí v seriálovou adaptaci multiplayerové sci-fi hry EVE Online. Vzniku televizní série by měli napomoci také videoherní fanoušci, kteří prostřednictvím oficiálního webu hry mohou zasílat své vlastní příběhy inspirované fikčním universem EVE. Svět EVE Online je zasazen do daleké dystopické budoucnosti, v níž lidstvo vyčerpalo veškeré nerostné bohatství Země a začalo osidlovat zbytek galaxie. Nové kolonie zůstávaly ve spojení se zbytkem lidstva skrze červí díru - ta se však zhroutila a zanechala osadníky odřízlé od zásob proudících ze Země....
Kritika / Michal Procházka
Koktavý král s koženým úsměvem a jeho lekce mluvy znamenali svým triumfem v hlavních kategoriích 83. cen Americké filmové akademie producentský comeback Harveyho Weinsteina, známého třeba Anglickým pacientem. Králova řeč se zaštiťuje tradičními hodnotami, stejně jako hierarchií britské společnosti, v níž má panovník i jásající poslušný plebs své neměnné místo. Nikoli náhodou snímek v Británii přitáhl do kina starší generaci diváků, která nebyla na filmu deset dvacet let, a vyvolal hysterii národní nostalgie.
Kritika / Kamila Boháčková
Loutko-hraný snímek Kuky se vrací je jen dalším potvrzením faktu, že Jan Svěrák má neochvějný cit pro to, co diváka bude v dané době zajímat – a to nejen co do tématu, ale i žánru a stylu. Občas se mu s trochou nadsázky přezdívá "Spielberg českého filmu" a má to svůj smysl: Svěrák není režisérem čitelného autorského rukopisu, ale spíše stále stejného kalkulu s divákem, který má však pokaždé zcela jinou podobu. Vždy se v něm ale mísí touha zkusit si v rámci českého filmu něco nového s vědomím komerčního potenciálu a sázkou na laskavý humor jeho tatínka.
Kritika / Michal Procházka
Nový film Pedra Almodóvara, jenž putuje po svém uvedení v letošní canneské soutěži a poté v Karlových Varech i do naší distribuce, není snadným soustem ani pro jeho skalní fanoušky. Snímek Kůže, kterou nosím představuje volnou adaptaci sci-fi detektivky Thierry Jonqueta, která nesměřuje jen k vylíčení našich posedlostí a zaběhlého karnevalu emocí ze „dna vášně“. Výsledek působí spíše dojmem prokombinovaného díla zralého režiséra ohledávajícího hranice svého stylu, který si staví do cesty nejrůznější překážky a trénuje obtížná rozestavení na své šachovnici.
Glosa / Jan Bernard, Radomír D. Kokeš, Václav Macek
V krajinách Európskej únie platí pravidlo, že vysokoškolské štúdium sa člení na dva stupne, prvý obvykle trojročný je bakalársky, druhý obvykle dvojročný je magisterský. V prvom by študenti mali získať "učňovské" znalosti, zručnosti v predmete, ktorý študujú, v druhom sa už očakáva, že dôležitejšie pre nich bude získanie teoretických znalostí a rozvíjanie ich tvorivej individuality. Na prvý stupeň sa prijímajú "laici", ktorí majú šancu oboznámiť sa so základmi disciplíny, v našom prípade filmovej histórie a teórie, aby keď prípadne absolvujú ďalšie dva roky štúdia, mohli byť na začiatku dráhy "znalcov".
Kritika / Lucie Česálková
Uvedením na valentýnský čtvrtek distribuční společnost Artcam trefně zdvihla rukavici, kterou označením svého posledního, na loňském festivalu v Cannes Zlatou palmou oceněného filmu Láska divákům hodil renomovaný tvůrce evropského artového filmu Michael Haneke. Zkomercionalizovaným nadužíváním postupně vyprazdňovanému slovu se v subtilním dramatu vztahu dvou stárnoucích lidí pokouší vrátit hlubší význam, a je přitom oproti svým dřívějším zvyklostem o poznání méně ironický a krutý, ale stejně rafinovaný. Jeho Láska není láskou z valentýnského plakátu, je v první řadě láskou přetrvávající umírání, a to navíc, v plánu...
Kritika / Tomáš Stejskal
Kaurismäki patří k sociálně kritickým tvůrcům, zcela se však vymyká svým festivalovým souputníkům, neboť jeho díla se zříkají realismu a nenahlížejí vlastní postavy jako oběti. Boří svým ustrojením kupříkladu jeden z nejhlouběji zakořeněných předsudků – představu, že tragické či otevřené konce implikují realismus a umění, konce dobré pak kompromisy nebo shovívavost. V Kaurismäkiho fikčních světech není prostor pro rozdíl mezi dobrým a špatným koncem a ani protagonisté jeho filmů nemohou být jen ctnostní či darební (i proto, že jejich činy autor nikdy nehodnotí). Přestože své postavy Kaurismäki pozoruje s podobně stoickým klidem, s jakým ony pronášejí své absurdní a zároveň upřímné repliky, v jeho vztahu k hrdinům je bezpochyby cítit naprosté přitakání. Přitakání, které se obejde bez lítosti a emočního vydírání.
Profil / Aleš Stuchlý
Kritický, jemně propracovaný pohled na současnou korejskou společnost a její proměny, charakterové profily jedinců smýkaných vnějšími historickými silami i vnitřními démony, románově velkorysé pojetí témat bez větších režijních fines vzpírající se snadné klasifikaci. Tak by se daly na obecné rovině charakterizovat základní znaky snímků korejského spisovatele, scenáristy a režiséra Leeho Chang-donga, jehož výlučná pozice mezi jihokorejskými filmaři není dána pouze festivalovým ohlasem jeho dosavadních čtyř opusů; významnou roli hraje také způsob, jakým se tento tvůrce začlenil do oficiálních politických struktur své země.
Rozhovor / Lucie Zakopalová
Témata jako z Dostojevského románů proudí dokumentem polské režisérky Lidie Dudy Zapletení. Snímek podle skutečné kauzy je příběhem pedofila a jeho oběti, která se po letech rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a muže, který ji zneužil, zavraždit. Pohled na nelehké téma prostřednictvím jednoho tragického osudu řeší, jak tenká může být hranice mezi viníkem a obětí, jak nás ovlivňují naše činy a kdy je možné rozhodovat o tom, kdo bude žít a kdo zemře. Režisérka, která k dokumentu zběhla od kulturologie, získala za snímek na letošním festivalu Jeden svět cenu za režii.