Kritika / Antonín Tesař
Na Jacksonův projekt lze dívat jako na dílo, které je svým rozsahem pozoruhodné a příznačné pro současné hollywoodské blockbustery. Jeho rozsáhlá stopáž totiž není provázena snahou nafouknout Bilbovu cestu tam a zase zpátky do epických rozměrů Pána prstenů, ale prostě jen obzvlášť důsledným příkladem formátu filmového seriálu, který současným hollywoodským blockbusterům dominuje. Samotný tento formát nijak neimplikuje epičnost, ať už spojenou s komplexním vyprávěním nebo s patosem „velkých příběhů“. Naopak, patrně nejrozmáchlejší současná filmová série zahrnující snímky s marvelovskými superhrdiny z týmu Avengers zachovává naivitu, epizodičnost, cykličnost i ironii svých komiksových předloh. A epika je cizí i Tolkienovu Hobitovi.
Hollywoodská romantická komedie / Aspekty a proměny žánru, o kterém je hanba mluvittémaJakub Kučera
Kritika / Antonín Tesař
Caraxův film se snaží konstruovat co možná nejdůsledněji umělé univerzum, které se neřídí zákonitostmi běžně vnímaného časoprostoru, ale regulemi mizanscény a střihu. Děj filmu nelze vyprávět, není možné říci, že snímek je „o“ cestě hlavního hrdiny noční Paříží. Ona cesta a její peripetie jsou totiž závislé na samotném filmovém médiu. Užívání nerealistické stylizace typu muzikálového výstupu nebo dialogu mluvících limuzín je jen mírnějším způsobem, jak ukázat, že celý snímek vlastně nikdy neopouští prostor kinosálu.
Kritika / Vít Schmarc
Dánský filmař Thomas Vinterberg se po letech ne úplně vydařených experimentů předloni vrátil k žánru rodinného dramatu se snímkem Submarino, který naznačil, že spoluzakladatel hnutí Dogma 95 nikterak neztratil schopnost vyprávět silné příběhy o stinných stránkách života. Příběh vychovatele Lucase, kterého sedmiletá svěřenkyně v záchvatu jakési rané ženské ješitnosti obviní ze sexuálního zneužití, je modelovým příběhem o nespravedlivé exkomunikaci nevinného. Bez důkazů, bez výslechu, jen s pevným přesvědčením o dětské pravdomluvnosti je osaměle žijící pedagog postaven do role zvrhlíka, od nějž se znechuceně...
Televize / Jindřiška Bláhová
Na letošním comic-conu v San Diegu patřila prezentace seriálu americké kabelové stanice HBO Hra o trůny k jedné z nejvyhledávanějších. Seriál, který na první pohled vypadá jako standardní středověká dvorská fantasy se spletitou mytologií, získal v poměrně krátkém čase výraznou popularitu a jistý kulturní status. „Sopránovi ve Středozemi“, jak se seriálu přezdívá, získali letos deset nominací na televizní ceny Emmy a jsou vyzdvihováni jako seriál, který nenápadně, ale radikálně redefinuje způsob, jakým jsou televizní seriály vyprávěny. Čím a jak tedy je Hra o trůny tak „jiná“?
Kritika / Lucie Česálková
Je až s podivem, kolik zahraničních recenzí označuje film Hugo a jeho velký objev za „Scorseseho milostný dopis filmu“. Lze to samozřejmě brát i takto, ovšem jedině s dodatkem, že Scorsese je zatraceně vypočítavý milovník. Jeho fantazijní dobrodružný příběh s dětskými hrdiny, který na první pohled připomene féerie Tima Burtona či Terryho Gilliama, je (z části historicky podloženým) komentářem počátků kinematografie, jenž poutavým způsobem tematizuje nejrůznější aspekty prvních dekád její existence.
Událost týdne / Redakce
Měsíc duben bude v Uměleckém centru Konvikt olomoucké Univerzity Palackého patřit výstavě nazvané "Hugo Haas v USA 40–62". Kromě sbírky vzácných archivních materiálů přehlídka nabídne také doprovodný program v podobě přednášek a projekcí.
Kritika / Tomáš Stejskal
Z gayů už si lze v Hollywoodu dělat legraci nebo o nich točit vážná oscarová dramata. Ale dělat podvratně obojí naráz se zjevně nevyplácí, jak ukazují problémy, které má snímek I Love You Phillip Morris se sehnáním amerického distributora. Tenhle film nás ale znejišťuje i na dalších frontách; navzdory svému názvu nemá nic společného s tabákovým průmyslem, ačkoli srdíčkové promo odznáčky designované ve stylu I Love NY by si možná nejeden kuřák recesisticky připnul na hruď. Bylo by to asi stejně půvabné, jako kdyby gayové nosili placky k filmu Děkujeme, že kouříte.
Kritika / Eliška Děcká
Když v roce 2002 dokončil Sylvain Chomet svůj celovečerní debut Trio z Belleville, nikdo ještě neznal Persepolis (2007) Marjane Satrapiové a Vincenta Paronnauda ani Valčík s Bašírem Ariho Folmana (2008). Bylo to právě autorsky pojaté Trio, animovaný film (nejen) o malém otloukánkovi toužícím uspět na Tour de France, kdo musel pionýrsky přesvědčit publikum, že ne všecko, co je v kině kreslené, je nutně dětské.
Kritika / Tomáš Stejskal
"Jste jen hlavy, nemáte srdce," říká hlavní hrdinka Gilliamova předposledního snímku Krajina přílivu hlavičkám svých panenek. Tuto výtku lze vznést vůči všem postavám autorova aktuálního snímku Imaginarium dr. Parnasse. Nový film vytrvalého cirkusového škrtiče Gilliama totiž není rozpadajícím se vyprávěním s nedostatečně vykreslenými charaktery; příběh i postavy tu vlastně absentují, stejně jako soudržný fikční svět. Pouze iluze přítomnosti všech těchto prvků zabraňuje tomu, aby dílo působilo jako série skečů či pimprlové divadlo.