Cinepur RSS

Návod na použití Jamese Bonda / Vezměte čtyři fikční světy, protřepejte a nemíchejtezoomRadomír D. Kokeš

Kritika / Vít Schmarc
Vztah otce psychoanalýzy Sigmunda Freuda a jeho dočasného syna, dědice a věrného následovníka Carla Gustava Junga je natolik spletitý, že i objemná práce Johna Kerra Nebezpečná metoda balancuje mezi historickou rekonstrukcí a psychologickým rozborem. Vztah zprvu přeplněný úctou, pokorou, nadšením a intimitou se postupem času vyvinul ve střet nesmiřitelných protikladů. Ačkoliv Jung později odvíjel svůj nesoulad s Freudem od důvodů vysloveně ideových, klíčovou roli v jejich vztahu sehrálo mnoho faktorů: dobové politikaření v psychoanalytické komunitě, etnokulturní rozdíly, složitá osobnost obou… a žena.

Nejlepší filmy roku 2008anketa Redakce

Anketa / Redakce
I letos jsme požádali členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Podobně jako každou anketu, která není svázána žádnými striktními pravidly, je třeba brát i tuto s velkou rezervou. Její výsledky jsou ovlivněné nabídkou českých distribučních společností, dramaturgií tuzemských festivalů i omezenými možnostmi sledovat dění v zahraničí a samozřejmě rovněž velmi různorodými zájmy lidí, kteří Cinepur zaplňují svými texty.

Anketa / Redakce
Během prosince 2010 jsme už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků (včetně případných stručných komentářů), které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější. Hlasující (letos rovných 20 respondentů) se rovněž mohli zapojit do doplňkové ankety a uvést, jaká událost či zážitek pro ně charakterizuje uplynulý filmový rok.

Anketa / Redakce
Během prosince 2012 jsme jako už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků včetně případných stručných komentářů, které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější.

Anketa / Redakce
Během prosince 2011 jsme jako už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků včetně případných stručných komentářů, které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější. Hlasující (letos rekordních 23 respondentů) se rovněž mohli zapojit do doplňkové ankety a uvést další pozoruhodné tituly nebo zmínit události či zážitky, jež pro ně charakterizují uplynulý filmový rok (u většiny hlasujících – pokud to prostor dovolil – jsme proto ponechali i jejich širší výběr nejlepších loňských filmů).

Téma / Jan Kolář
Hostem 11. ročníku olomoucké Přehlídky animovaného filmu byl britský audiovizuální "multiinstrumentalista" Peter Greenaway. Osmašedesátiletý rodák z Newportu v Olomouci promítl jednu z nejúspěšnějších položek své malířsky narativní kinematografie, snímek Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, a den poté vystoupil s tříhodinovou přednáškou Cinema's New Possibilities – Cinema Is Dead, Long Long Live Cinema. Během olomouckého pobytu patrně nejznámějšího zvěstovatele smrti filmu vznikl i následujíc rozhovor.

Kritika / Jiří Flígl
O Quentinu Tarantinovi se v souvislosti s jeho tvorbou v novém tisíciletí vžilo tvrzení, že točí filmy, jaké by chtěli sledovat hrdinové jeho raných snímků Gauneři a Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Přesnější však bude říci, že prostě točí takové filmy, jaké by v prvé řadě chtěl vidět on sám. Tarantino má fanatickou zálibu v nemainstreamových a obskurních oblastech popkultury, které povětšinou spadají do sféry braku a pocházejí ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Když s nimi ale diváci toužící kráčet v šlépějích mistrových obsesí přijdou do styku, často zjistí, že jím rozmáchle vyzdvihované...

Kritika / Šárka Gmiterková
Osobnost Bertranda Bonella jako by v něčem nahrávala nejrůznějším klišé, která se vážou na francouzskou kinematografii. Tvůrce, od počátku se těšící bezvýhradné podpoře rodičů, nejprve viděl sám sebe coby rockovou hvězdu, a když se tento sen rozplynul, bez dlouhých úvah se obrátil k filmu. Programově, v souladu se svým osobním vkusem, se vyhýbá sociálním a aktuálním tématům a volí raději nadčasovost, tělesnost a vybrané estétství v kombinaci s extrémními náměty z oblasti pornoprůmyslu nebo sexuálního zotročení.