Cinepur RSS

Kritika / Eliška Děcká
Londýn, Barcelona, Paříž, Řím: tato města nepředstavují žádný výčet stránek založených řadovým americkým turistou v průvodci Evropou, nýbrž seznam lokací několika posledních filmů Woodyho Allena. I když Allen rozhodně není žádným naivně užaslým objevitelem krás světa, jako režisér svého nejnovějšího snímku Půlnoc v Paříži může trochu nevyhraněného a roztěkaného amerického cestovatele „odjinud“ mnohdy připomínat. Podobným dojmem působí i hlavní hrdina snímku (Allenovo tradiční alter-ego), americký pseudointelektuál a hollywoodský scenárista Gil, který se rozhodne společně se svou povrchní nastávající Inez strávit několik týdnů v Paříži a hledat v její sofistikované atmosféře inspiraci pro dopsání svého prvního románu.

Rallye smrtiminikritikaJiří Flígl

Kritika / Eliška Děcká
Rebelka je jako většina amerických animovaných filmů „pro celou rodinu“ dobře namazaným strojem, který šlape jako hodinky. Co na tom, že jeho obsahové poselství je přinejmenším diskutabilní a rebelstvím se nakonec ohání spíše ve svém názvu než v samotném příběhu. Snímek tak můžeme s klidem přiřadit do dlouhého zástupu současných popkulturních produktů zacílených na dospívající dívky, které sice nabízejí lákadla emancipace a nezávislosti, ale činí tak v pevných mezích mainstreamu a tradičních společenských rolí a stereotypů.

Novinka / Redakce
Dnes dopoledne byl zveřejněn program soutěžní sekce 66. ročníku festivalu v Cannes. Mezi devatenácti vybranými snímky se objevil poslední film bratří Coenů Inside Llewyn Davis, další spolupráce Paola Sorrentina a Toniho Servilla s názvem La Grande Bellezza, nová kolaborace osvědčeného dua Nicolas Winding Refn & Ryan Gosling Only God Forgives, adaptace divadelní hry Venus in Fur Romana Polanského, televizní počin Stevena Soderbergha Behind the Candelabra, Nebraska Alexandera Paynea, ale také The Past íránského režiséra Asghara Farhadiho nebo Wara No Tate Takashi Miikeho. Sekci Un Certain Regard, do níž byl zařazen i nový film Claire Denis Les Salauds a...

Relokace filmového obrazu / Svět mediálních fasádtémaSylva Poláková

Kritika / Vít Schmarc
Autorský snímek Roberta Sedláčka Rodina je základ státu představuje krok správným směrem nejen proto, že jediné sklo, které nás na moment dělí od tuneláře a bílého koně Libora, je sklo jeho domu/luxusního hotelu. Nenalezneme tu laciné voyeurství, démonizování, levnou „třídní“ nenávist. Hrdina filmu není ztělesněním „krejčířovského“ přízraku mafiánských praktik, ale spíše symptomem systému, který, jak sám Libor poznamenává, funguje na principu rulety – vsadíš a ono to buď vyjde, nebo ne. V jeho případě to nevyšlo, a tak se jeho podpis ocitl pod pochybnými úvěry a ještě pochybnějšími projekty.

Glosa / Přemysl Martínek
Pokud se pořád domníváme, že film je umění, dostali jsme se opět do situace, kdy je toto umění velmi výlučné, těžko stravitelné pro širší publikum a především jaksi obecně ve světě filmového průmyslu nežádoucí. Stejně jako nám stále přijde přirozené, že současný český film by si měl vystačit s lokálním publikem a neměl by se tak pouštět do experimentování s univerzálnějšími tématy a současnou filmovou řečí. Stále se mluví o tom, že je český film v zahraničí podceňovaný. Ale podívejme se na to z druhé strany. Je evropský film, současný umělecký film a autorský film v českém prostředí vítanou inspirací? Je úspěšný?

Glosa / Aleš Danielis
Rok 2009 bude v historii české kinematografie zaznamenán jako počátek procesu skutečné digitalizace kin. S patrným zpožděním za okolními státy, ale rychleji než v nich, zde započala kvalitativní proměna technologie kin. Vedle komerčních sítí multikin tentokrát nezaostali ani provozovatelé některých kin klasických. Překvapivě aktivní roli přitom sehrálo ministerstvo kultury i Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie. Na konci roku 2009 již bylo registrováno 30 digitalizovaných sálů v 23 multikinech a 24 v klasických kinech, přičemž 52 z 54 sálů bylo kromě splnění standardů DCI vybaveno i stereoskopickou digitální projekcí. Již v roce nula podíl 3D digitálních projekcí na celkovém obratu kin dosáhl 13,5 %.

Téma / Antonín Tesař
„Nacházíme se v neusazené fázi, kde se staré struktury hroutí a nové ještě nejsou zbudovány. Krajina je otevřená. Jděte ji prozkoumat.“ Těmito slovy končí článek Sešel Hollywood z cesty? uveřejněný na serveru Short of the Week na začátku tohoto roku. Starými strukturami, jimž webová stránka věnovaná krátkým filmům uveřejněným na internetu v tomto textu věští pád, jsou velká hollywoodská studia a jejich vysokorozpočtové celovečerní produkce určené primárně pro kina. Příčinou apokalyptického proroctví Hollywoodu, „jak ho známe“, jsou výrazně klesající tržby v amerických kinech za loňský rok. Nižší výnosy ze vstupného v kinech nemusejí samozřejmě znamenat dlouhodobější problém pro celý průmysl. Spíš se stávají vhodnou záminkou pro kritiku určité produkční a distribuční praxe v současné americké kinematografii. Praxe, která podle některých novinářů odstartovala v roce 1986 filmem Top Gun, ale která se výrazněji prosadila až na začátku devadesátých let.

Ronald Bergan: Film / Turistický průvodce, se kterým zabloudíteknihaRadomír D. Kokeš