Cinepur RSS

Téma / Dennis Vetter
Digitalizace filmu zní nezasvěceným uším jako suchý, technický termín. Ale i pro zkušené diváky je to pojem s nejasnými konturami, který si spíš než s filmem spojují s jeho skrytým průmyslovým pozadím. Digitalizace popisuje abstraktní proces, který pozornosti návštěvníků kin v podstatě uniká a přitom potají hluboce proměňuje některé z klíčových parametrů našich současných a nepochybně i budoucích kinematografických zážitků. Jaké pohyblivé obrazy budeme v budoucnosti sledovat, kde, jak a proč? A především – budeme si této změny vědomi?

Nevyzpytatelné cesty populárních filmových časopisů v Česku / Vzestup a pád Cinemy, hledání cesty mezi prestiží, lidovostí a life-stylem u PremiereglosaKamil Fila

Téma / Jiří Flígl
Částečně vlivem domácí filmové publicistiky, která vedle kritického úsudku, osobitých názorů i páteře postrádá také přehled, se na české či československé filmy nahlíží především v rámci lokálně ustanovených kritérií, která vyzdvihují tradiční hodnoty a líbezné požitky při projekci. Zatímco velká část produkce tomuto "hezkému českému" přístupu nadbíhá a živí ho, jiné tituly naopak zvolily odlišnou cestu, což jim v obecném povědomí diváků i kritiků vyneslo punc výjimečných i kultovních děl, ale v některých případech také status filmového odpadu.

Kritika / Jan Kolář
Skoro se zdá, jako by filmy Petra Marka – přinejmenším ty, které pronikly do oficiální distribuce – byly odsouzeny k extrémním reakcím. Buď se dočkají jednoznačného odmítnutí (často s blahosklonným doporučením, aby se režisér „doučil řemeslu“), nebo vzbudí mezi některými diváky takovou vlnu nadšení, jež z odstupu působí jako nekritický záchvat (pseudo)cinefilní hysterie. Tato charakteristika sedí jak na Lásku shora, tak i na filmy Nebýt dnešní a Nic proti ničemu: všechny zmíněné snímky budí oba vyhrocené typy reakcí zároveň, přičemž v těchto protichůdných variantách kritického přijetí se často zmítají i jedni a ti samí diváci.

Kritika / Daniel Řehák
Loutkové celovečerní snímky z nějakého důvodu zaostávají v komerčním úspěchu za filmy vyrobenými technikou CGI. Doufejme, že na vině nejsou výtvarné a technologické limity ani citelná ruční práce a mírná trhavost pohybu, ale spíše menší objem marketingových prostředků plynoucích do kampaní. Jinak si lze těžko vysvětlit, proč Norman a duchové nezaznamenali za oceánem obrovský kasovní úspěch. Kvalitou nebo nepřístupností snímku to rozhodně není.

Kritika / Tomáš Stejskal
Haruki Murakami se brání filmování svých děl. Dobře ví, proč tak činí. Jeho knihy jsou sice prostoupeny melancholií a jitří city s neobvyklou silou, dochází k tomu však za použití ryze literárních prostředků. Velmi obecně řečeno, největší kouzlo Murakamiho próz spočívá ve svébytné práci s dávkováním informací a ve schopnosti vyvolat silné emoce pomocí umírněných technik. Jemný je i humor jeho románů, přesto by bez něj sotva fungovaly.

Téma / Jakub Korda
V uplynulých měsících vrcholící ekonomické krize byla televize jednou z věcí, které se podle průzkumů lidé navzdory tíživé finanční situaci odmítali vzdát – vnímají ji totiž jako jeden ze základních prvků komfortu, který by své rodině neodepřeli. Televize je tedy evidentně stále klíčovým producentem kulturních významů, má kapacitu získávat bezprecedentně početné publikum, které se k jejím produktům pravidelně vrací. Je-li dnes televize nejdůležitějším "vypravěčem příběhů", je třeba věnovat pozornost především její klíčové fikční formě – televiznímu seriálu. Ten za dobu své existence prošel mnoha proměnami a v současnosti dokonce mnozí hovoří o jeho "novém typu" či nových způsobech vyprávění.

Kritika / Kamila Boháčková
Psát o Mooreovi už snad ani neznamená psát o filmu, natož o dokumentu. Jeho pamflety à la thèse manipulují skutečnost a hlavně diváka podobným způsobem jako ta nejlepší propaganda. Jde mu o to, přesvědčit nevzdělané americké davy, ke kterým by jiným než propagandistickým jazykem ani promlouvat nemohl. Evropští diváci zkrátka nejsou ideální cílovou skupinou těchto angažovaných pseudo-dokumentů, jejichž úkolem je agresivními marketingovými prostředky prosadit v Americe hlas, který jinak není příliš slyšet (i když po Obamově zvolení se situace trochu změnila).

Téma / Sebastian Jagielski
Polští gayové začínají po roce 1989 vylézat ze „skříně“. Jejich coming out, ale nebyl vůbec jednoduchý. Na přelomu 80. a 90. let se gayové objevovali především v tzv. filmech národního dědictví (heritage films), kdežto ve filmech odehrávajících se v současnosti se objevují jen sporadicky. Zdálo se, že gay motiv se bude dále rozvíjet, ale místo toho po několika letech emancipace gayové opět z polských kin mizí. Vrátí se až tehdy, když hrdina filmů pro muže (tak oblíbených v 90. letech) odchází do starého železa a zastoupí jej postava muže, jenž si nelibuje v dominanci a agresi.

Kritika / Šárka Gmiterková
Při triumfálním uvedení jejího aktuálního snímku Odnikud někam na filmovém festivalu v Benátkách nabralo nespravedlivé osočování na obrátkách – Zlatého lva prý předseda poroty Quentin Tarantino udělil jen jako laskavost bývalé přítelkyni a její dílo se v některých kruzích začalo nelichotivě označovat jako „Rich girl cinema“. Filmy režisérky, která točí také videoklipy, pózuje pro francouzský Vogue a snímky jí produkuje otcova společnost American Zoetrope, přece musí být povrchní, elegantně znuděné a limitované její pochybnou životní zkušeností hollywoodské princezny, no ne?