Cinepur RSS

Kritika / Jana Jedličková
Oblíbenost a návštěvnost českých filmů, případně českých seriálů, bývá obvykle nepřímo úměrná jejich kvalitě. Jednou z mála výjimek poslední doby je Okresní přebor Jana Prušinovského. Zdánlivě jednoduchý a obyčejný film o partě vesnických fotbalových nadšenců se při bližším pohledu ukáže jako inteligentně natočená groteska z vesnického prostředí, která má potenciál konečně nastavit zrcadlo i tam, kde jsme spíše zvyklí na apatické přihlížení a zamlčování. Ať už to je, či není jejím záměrem.

Kritika / Marcel Arbeit
Když se spisovatel narodí v městečku El Dorado v Arkansasu, to nejstylovější, co může napsat, je zajisté western. Charles Portis, bývalý novinář a londýnský korespondent deníku New York Herald Tribune, který se v polovině 60. let náhle rozhodl, že se stáhne do ústraní, ho v roce 1968 skutečně napsal. O jeho románu Opravdová kuráž (True Grit) se nicméně dodnes vedou spory, jestli se spíše než o western nejedná o parodii tohoto žánru. Dlouho na sebe nedala čekat ani filmová verze Henryho Hathawaye z roku 1969. Zdálo se, že o několika dalších adaptacích se osud Portisova westernového příběhu se definitivně završil – dokud si ho nevybrali bratři Coenové.

Kritika / Zdeněk Holý
Asi největší překvapení, jaké mi česká kinematografie za poslední léta připravila, je film Václava Kadrnky. Snímek, který vznikal, aniž by o něm někdo moc věděl: žádné ohlášky, žádné tiskové zprávy, žádná velkohubá prohlášení. Navíc žádní televizní koproducenti a dokonce ani podpora od Fondu na podporu a rozvoj kinematografie. Pěkně za vlastní peníze, tedy z nutkavé vnitřní potřeby, která by měla být samozřejmě vlastní většině filmů, ať už vznikají jakkoli.

Rozhovor / Zdeněk Holý
Nad programem a koncepcí festivalu Ostrava Kamera Oko s Annou Kopeckou a Jakubem Felcmanem, hlavní dramaturgyní a programovým ředitelem. ZH: Váš festival Kamera Oko Ostrava ještě není moc známý, proběhne jeho druhý ročník. Mohli byste nám festival stručně představit, přiblížit jak a proč vznikla idea dělat kameramanský festival? JF: Přesvědčení o tom, že festival zaměřený na kameramanskou tvorbu má smysl, že tu chybí a že dovybarvuje mapu českých i středoevropských mezinárodních filmových festivalů, tu bylo již dlouho. Podobně jako přesvědčení o tom, že Ostrava si zaslouží velký filmový festival a že festival v Ostravě, pokud vznikne, bude na české poměry zcela jedinečný.

Festival / Michaela Hečková
Od 8. do 11. prosince proběhne v Olomouci už desátá Přehlídka animovaného filmu (PAF) propojující klasickou animaci se současným audiovizuálním uměním. Na programu jsou například fenoménem blikajících filmů, snímky s genderovými přesahy v  narativní animaci, živá interaktivní hudební animace nebo výběr z loňské české audiovizuální tvorby využívající prvky animace. PAF se celoročně věnuje fenoménu animace v kontextu kinematografie, mediálních studií a vizuálního umění. Mezi ústřední témata a klíčová slova patří: animace, archivace, archeologie médií, audiovizuální umění, databáze, design, digitální kultura, experimentální film, intermedialita, kinematografie, prezentace, pohyblivý obraz, remediace, videoart. Program letošního desátého ročníku se rozprostírá do sedmi výchozích kategorií.

Kritika / Tomáš Stejskal
Dostat se s pár figurkami – nakoupenými na bleším trhu a rozpohybovanými primitivní animační technikou – na nejprestižnější festival světa, zní jako splněný dětský sen. Anebo silně koncepční počin. Základní problém při snaze o uchopení Paniky v městečku však spočívá v tom, že jde o obojí naráz. Respektive, že všechny složky díla, které nutí poučenějšího diváka hledat paralely a inspirace všude možně, lze zároveň vnímat "jen" jako stvořené pomocí dětské logiky. Tato potíž se objevuje výhradně při snaze o analýzu; z hlediska účinku a vlastně ani hodnocení nevyvstává přílišná potřeba řešit, zda si Stéphane Aubier a Vincent Patar jen s gustem rozdupávají bábovičky na pískovišti, anebo promyšleně a podvratně využívají postupů různých odnoží grotesky či avantgardy.

Kritika / Daniel Řehák
Dokumentární snímek švédského režiséra Malika Bendjelloula si vysloužil díky oscarovému úspěchu velkou diváckou pozornost. Jak se ovšem dá na základě verdiktu Americké filmové akademie očekávat, snímek pátrající po zapomenuté folkové superstar získává diváky daleko více příběhem hlavního protagonisty než formou či objevnou dokumentaristickou prací, která neohromí.Hudebník Sixto Rodriguez je skutečným herojem dělnické třídy. Průměrný řemeslník a příležitostný zedník, básník ulice, umělec z lidu a pozorovatel chmurných každodenních situací s talentem větším než Bob Dylan jako by byl zrozen pro masový úspěch. Když...

Kritika / Jiří Flígl
Po kasovním i oscarovém úspěchu filmu Training Day byl autor scénáře David Ayer ocejchován jako expert na filmy o členech policejních složek z Los Angeles, kteří se pohybují na hraně zákona. Ve svém druhém autorském počinu zůstává Ayer věrný prostředí chudých předměstí kalifornské metropole, ale namísto okázale pokřivených figur tentokrát přináší zdánlivě černobílou ódu na uniformované policisty. Pro docenění snímku je ovšem podstatnější vidět ho nikoli v kontextu režisérovy předchozí tvorby, ale jako variaci na výchozí žánr přímočarých policejních melodramat, která byla mimo jiné i Ayerovými snímky z kin vytlačena.

Pavučina / Jak se dělá normalizační sociálně-kritický filmzoomLukáš Skupa

Kritika / Petr Hamšík
Přestože na první pohled se může zdát, že narativní linka, jež vychází z předlohy Gideona Defoea, je až hloupě jednoduchá, podstatné těžiště snímku leží úplně jinde. Je jím právě vtipné „znevážení“ pirátského světa, kdy se samotný Kapitán vzhlíží v idealistických příbězích plných lupu, krásných žen a slávy. Humor Pirátů tak vychází nejen ze samotných situací a dialogů, ale také z prostředí, v němž se postavy pohybují a které skýtá neobyčejné množství vtipných odkazů a hříček. Humorný arzenál je rozkročen mezi dadaistickými frky (jedním z členů posádky je ryba), až k vtipům pro zasvěcenější diváky (například John Merrick aneb Sloní muž, Darwinův pokus o polidštění opice a mnohé další).