Cinepur RSS

Novinka / Redakce
Oznámením nového ambiciózního projektu Steven Soderbergh potvrdil, že svoje dřívější prohlášení o odchodu ze scény skutečně vztahoval pouze k režírování celovečerních snímků. Jeho dalším filmařským počinem by měla být adaptace postmoderního románu Johna Bartha The Sot-Weed Factor (v češtině jako Dodavatel ohlupujícího býlí). Složitě strukturovanou knihu plnou dopisů, odboček a do sebe vnořených narativů hodlá Soderbergh uchopit jako dvanáctihodinovou minisérii. Režisér, známý svým ekonomickým přístupem k natáčení, nyní tvrdí, že našel originální a zároveň finančně nenáročný způsob, jak látku zpracovat.The...

Novinka / Redakce
V sobotu večer na MFF v San Franciscu přednesl Steven Soderbergh více než půlhodinovou řeč na téma "stav současné kinematografie". Americký režisér, který tento rok skončil s tvorbou celovečerních snímků a oznámil práci na televizní minisérii, je dlouhodobě znám jako kritik hollywoodských poměrů. V San Franciscu svoje výtky vůči fungování filmového průmyslu artikuloval zatím nejobsáhleji.Podle Soderbergha představuje největší problém současné kinematografie nadvláda studií, které na filmy nahlíží výhradně jako na byznys. Finančně motivovaná rozhodnutí vedou k předvídatelné černobílé tvorbě, která recykluje známá schémata...

Stroj velkoměsta výhružně hučí / Funkcionalismus ve filmu Šťastnou cestutémaLukáš Skupa

Kritika / Otto Bohuš
Problém s hodnocením nového filmu Terrence Malicka je v tom, že je příliš mohutný. Příliš košatý na tři normostrany, příliš astrální pro jedno lidské vědomí. „Pozřít“ ho celý napoprvé nelze. Může se vůbec filmový paprsek z hlubin univerza vtěsnat do kritické mřížky jedné ze sedmi miliard miniaturních tělesných schránek na zapomenuté planetě kdesi v Mléčné dráze? Tady něco nepasuje, tu něco přebývá, támhle kosmický prach vlétne do očí…

Kritika / Viktor Palák
Letošní canneský vítěz, Strýček Búnmí od thajského režiséra Apichatponga Weerasethakula, náleží k filmům, které nutí četné recenzenty k obratům jako "nový", případně "nezvyklý filmový jazyk". Přitom struktura snímku – když už ne symbolika – zůstává navzdory jeho nedramatičnosti jasná a čitelná i pro západního diváka. Jiný a nezvyklý je maximálně svět, v němž se film odehrává; opět ale nikoliv v jeho zákonitostech, nýbrž ve specifických detailech. A i když dílu přiznáme občasnou nesrozumitelnost v konkrétních souvislostech, není obtížné chápat principy, na nichž stojí. I my praktikujeme zobecněné, ne nutně zle míněné hanění okolních národů (jen si místo Laosu a Barmy dosaďte Německo a Polsko); i my známe banální televizní klasiku, která nás poznamenala...

Kritika / Jan Kolář
Zatímco pro film bývá charakteristické plynutí, povahu videoartu vymezuje opakování – repetitivní obrazy a pohyby navracející se ve znovu a znovu převíjených smyčkách, bez zjevného konce a začátku, bez vyvrcholení, rytmizované především ochotou diváků snášet tlak vrstvících se scén a rostoucí únavy. Film začíná spolu s pohasínajícími reflektory v kinosále a končí s návratem světla; pro videoart je rozhodující jen dvojí pootevření dveří při vstupu a odchodu z expozice. Na jedné straně příběh, ubíhající čas a kolísající hladina jasu; na druhé straně statické variace, prostor a přítomné či nepřítomné tělo.

Kritika / David Čeněk
Národní filmový archiv se rozhodl do české distribuce uvést africký film, což je samo o sobě odvážné gesto. Navíc jde o snímek, který není určen neafrickému publiku, takže jeho narativní východisko je poměrně vzdálené našemu vnímání. Orální tradice se v něm totiž mísí s autorským pohledem na zachycení neviditelného. Yeelen (v bambarštině "světlo") je čtvrtým celovečerním hraným filmem malijského režiséra Sulejmana Cissého, který za něj získal Cenu poroty na festivalu v Cannes v roce 1987.

Téma / Ina Marešová
Když 2. dubna 2011 vyhlásil český národ seriál Vyprávěj absolutním vítězem ankety Týtý, když internetové vysílání magazínu ČT1 Retro začalo dosahovat úctyhodné sledovanosti a když z pultů zmizelo poslední DVD s filmem Good bye, Lenin, objevila česká veřejnost konečně pojem, který našim nejbližším západním sousedům už nějakou dobu přidělával vrásky. Ostatně bylo už na čase, protože ostalgie jako fenomén má všechny předpoklady úspěšného komerčního produktu – je pestrobarevná, je kontroverzní a je retro.

Kritika / Tomáš Stejskal
V novince Tady to musí být, svém prvním anglicky mluveném filmu, pokračuje Sorrentino ve studiích charakterů kompletně odtržených od svého okolí. Excentrický postarší gotický rocker Cheyenne (Sean Penn pod nánosy líčidla, rtěnky, zahalen havraní hřívou) opět vyčnívá z okolního prostředí a ani zdaleka ne jen svou vizáží. Pohybuje se a mluví odlišnou rychlostí, v hlase i gestech se odráží křehkost a heroinová minulost, ale především se pod počátečním bizarním vzezřením odhaluje hluboká melancholie postavy uvízlé mezi dvěma světy, ať už jde o pnutí minulosti s přítomností, dětství s dospělostí či rockerství s nákupy zeleninové pizzy v Tescu.

Téma: Cinepur Choice 2008témaZdeněk Holý