Cinepur RSS

Kritika / Antonín Tesař
Nový Batman kombinuje nároky letního blockbusteru s komplikovaným vyprávěním, pokouší se usmířit odkazy k současné společensko-politické situaci s naprosto tomu nevyhovujícími parametry batmanovského univerza a nadto ještě usiluje stát se dějovým i ideovým svorníkem předchozích dvou Nolanových batmanovských filmů. Výsledkem je zvláštní labyrint protichůdných cest, které sice nikam nevedou, ale lze na nich mnohé objevit. Proto zůstává nepochybně nejkomplexnějším hollywoodským filmem sezóny, tím spíš, že jeho mnohé vrstvy se neskládají v žádný jednotný celek.

Kritika / Jiří Neděla
Filmoví tvůrci se vždy rádi ohlíželi za uplynulými érami kinematografie a často jim formou retrosnímků skládali hold. Toto nostalgické kříšení zašlých časů se nevyhnulo ani němému filmu a je pozoruhodné, kolik režisérů se k této rané epoše v posledních letech vrací. Při letmém výčtu by neměly být opomenuty snímky Juha (1999, r. Aki Kaurismäki), Brand Upon the Brain! (2006, r. Guy Maddin), Anténa (2007, r. Esteban Sapir), Dr. Plonk (2007, r. Rolf de Heer) nebo na letošní rok chystaný projekt Silent Life (2012, r. Vlad Kozlov) – každý ze jmenovaných autorů má ovšem k letům formování kinematografického jazyka (a průmyslu) jiný vztah, a na jejich dílech je to vidět. Zatímco Kaurismäki se puristicky, bez experimentů drží standardních výrazových prostředků němého filmu, Maddin ve svém snímku skládá výstřední mozaiku technik vyvinutých avantgardními filmaři. Sapir jde trochu jiným směrem a kreativně těží z absence mluveného slova – činí z ní ústřední téma, osvobozuje typografický element z funkce mezititulků a dodává mu kompoziční a dějotvornou funkci.

Kritika / Antonín Tesař
Nový film Richarda Kellyho je možné chápat jako žánrový snímek stejně dobře jako autorské dílo. Při každém z těchto náhledů vyvstanou trochu jiné kvality i nedostatky, ale obě pojetí odhalují nedůslednost a rozpačitost díla jako celku. Kellyho tvorbu lze přiřadit k proudu současných snímků propojujících popkulturu a nonsens, přičemž by patřila k jeho nejzlověstnějším zástupcům. Zatímco filmy autorů jako jsou Michel Gondry nebo Jean-Pierre Jeunet ukazují svět coby hravý nesmysl, Kellyho díla jej pojímají jako nesmysl nevyzpytatelný a potenciálně nebezpečný. Jeho snímky se odehrávají v nepřehledných a nesoudržných univerzech, které s napjatým vzrušením očekávají vlastní zborcení a zánik. Každý ze tří dosavadních režisérových filmů zasazuje tento příběh hroutícího se chaosu, v němž hrdinové žijí, do jiného žánrového i stylového rámce. Geniální Donnie Darko má podobu amerických filmů o dospívání, Apokalypsa působivě evokuje současné komiksy a The Box je stylizován jako sci-fi ze sedmdesátých let.

Téma / Jana Jedličková
V posledních dvaceti letech se v televizním vysílání začala výrazně uplatňovat tzv. reality TV, pod kterou patří celá řada různorodých a na první pohled nesourodých žánrů a televizních forem, od reality show, přes dokusoap až po pořady z oblasti investigativního žurnalismu. Jako součást tzv. faktuální televize reality TV využívá i jiné žánry a formáty, zejména soutěže a hry nebo lifestylové magazíny. Prolínání žánrů a formátů neprobíhá pouze v rámci faktuální TV, ale k mísení dochází i mezi reality TV a fikčními druhy a žánry. Velice oblíbená je kombinace reality show a soap opery.

Kritika / Radomír D. Kokeš
Od premiéry posledního filmu Stevena Spielberga uplynuly tři roky a už tento fakt představoval pro řadu skeptiků signál tvůrcova uměleckého vyčerpání. V tom je podporovaly i skutečnosti, že nejnovější Tintinova dobrodružství jsou natočena motion capture animací, bez „společenského přesahu“ a otevřeně navazující na kriticky méně oceňovanou indiana-jurskou linii Spielbergovy tvorby. Aby nedošlo k nedorozumění: moje hodnotící hledisko je formalistické, tedy soustředěné na strategie výstavby stylu a vyprávění. A z tohoto pohledu jsou Tintinova dobrodružství dalším z těch Spielbergových děl, která na poli žánrové kinematografie nepřehlédnutelně ozvláštňují (hollywoodský) film jako uměleckou formu.

- / Jindřiška Bláhová
Všichni jsme experty na Hollywood, píše americký historik Toby Miller. Všudypřítomnost americké kinematografie vytváří pocit svůdné známosti. Všichni víme, co je Hollywood, protože známe hollywoodské filmy a přijímáme příběhy kolem, které nám o sobě tento „největší vypravěč“ poví. Jak hodně nebo málo ale ve skutečnosti víme? S filmovým historikem současné americké kinematografie, dějin recepce a teoretikem žánru Richardem Nowellem o trendech, největších mýtech, o tom, že Hollywood dnes vypráví složitěji než v období hollywoodské renesance, a proč by filmoví historici měli více počítat.

TV seriál / Jana Jedličková
Americká kabelová televize HBO je pověstná produkcí původních seriálů, ve většině případů řazených k tzv. quality TV. Mezi její společensky angažovanou odnož náleží po právu i drama Treme vysílané na HBO od roku 2010. I přes řadu nominací na ceny udílené televizními kritiky, mimo jiné i četné neproměněné Emmy Awards a vítězství v Peabody Award, a přes skalní fandom je ale Treme oproti jiným seriálům a minisériím HBO poněkud zasunuta do ústraní. O jejích kvalitách, jak televizních, tak sociálně-kritických, se ovšem nedá ani v nejmenším pochybovat.

Učitel miluje Láďu, Hanka šuká Išku / aneb Zrození českého queer filmuzoomIva Baslarová

Ukradené obrazy / Exkurz k teoretickým počátkům genderového zkoumání filmutémaHelena Bendová

Fenomén / Blanka Činátlová
Sherlock Holmes, postava stvořená britským spisovatelem Arthurem Conanem Doylem, patří ke stěžejním ikonám popkulturního kánonu. Přestože není prvním literárním detektivem, nastavuje základní poetickou normu tohoto žánru a každá následující detektivka – ať už se jedná o tradici noir příběhů, "mystery" nebo televizní kriminálky – se s touto postavou musí nějak popasovat. Sherlock Holmes pronikl nejen do televize, ale i do stolních a počítačových her nebo do komiksu, a to včetně Čtyřlístku. Prozatím naposledy se vrátil ve filmové "taškařici" Sherlock Holmes (2009) režiséra Guye Ritchieho a v televizním seriálu Sherlock (2010) z produkce BBC.